Nemáme, lesní med neexistuje.
Při označování se lze setkat s různými názvy medů. Jsou často nepřesné, nejednoznačné, zavádějící a někdy dokonce i klamavé. Z dob minulých přetrvává zavádějící základní označení jako lesní či luční. Med se ale rozlišuje na květový a medovicový. Jak se od sebe tyto medy liší? Především tím, zda včely med vytvořily z nektaru květů stromů a květin nebo z medovice, sladké šťávy vylučované mšicemi. Vyhláška povoluje med označit druhovým původem. Tedy z jaké rostliny pocházel nektar nebo medovice. Pak se med může označit jako květový řepkový, květový lípový, květový slunečnicový, z medovice smrku, buku apod. Na etiketách je nevhodné či přímo v rozporu s vyhláškou a zákonem uvádět slova jako pravý, včelí, čistý, přírodní, léčivý, domácí apod. Med je med. Špinavý, nevčelí, nepravý, nepřírodní či nedomácí totiž neexistuje. Neznalosti této problematiky využívají různí podvodníci a vychytralci. Označení “lesní med“ se uvolnilo a popisují jim vše, co má jen trochu tmavší barvu. Přitom medovice nemusím mít s lesem vůbec nic společného. Tmavý med můžete mít klidně z centra města. Zajímavost, oblíbenost tmavého medu je opět českou či středoevropskou záležitostí. Ve světě jsou více ceněny medy květové, světlé. A ano, rozumíte tomu dobře. Tmavý med, kterému se nesprávně říká lesní, není z květin z lesa, ale jsou to výměšky mšic. Není to však nic špatného, je zdravý, také ho máme rádi. Jen si o jeho původu nedělejme iluze.